Mon Idol

fff

V sobotu 24.11. jsme navštívili Festival francouzského filmu ve Světozoru a to film Nejlepší přítel. Film byl opravdu uchvacující. Dokonce mi při Kdo chce vyhrát milion? (Chcete být milonářem?) málem ukápla slza. ano, tak moc to bylo dojemné. Ale prostě to bylo pěkné jako většina francouzských filmů a jako všechny na festivalu. Nejlepší přítel patřil do filmů soutěžních a my hluboce doufáme, že vyhrajeme letenky do Paříže.. ale co s letenkama, když nemáme money (get back) na stravu a ubytování. Ale stejně myslim, že si s Efkou užijem Francie v důchodu dost, takže jestli nevyhrajem, nevadí. Ale zase si řikám, když teď musíme platit u doktora, zdražuje elektrika, plyn, máslo, mlíko.. jestli se toho důchodu dožijem??? Teda jestli nějakej důchod bude. Možná jo, ale v pozdním podzimu života. Kolem sedmdesátky, osmdesátky.. a to ještě budem doufat. No takže prostě takhle.

Sobota byl fakt nabytej den.. UK,FFF a nakonec čaj u nás. Bylo to velmi příjemné posezení s přáteli u Roibossu s medem + vonné tyčinky. Klábosily jsme o všem možném i nemožném a bylo to zas něco jiného, pěkného, uvolňujícího, relaxačního.. jak to zkrátka o víkendu má být.

Jinak nám sněží, mrzne, taje, břečka, led, sníh.

Pfff

Liďové, událo se opět mnoho a mnoho věcí...

Příkladně ve čtvrtek 22.11. jsme navštívili The Bear Educational Theatre a bylo to docela dobrý na to, že jsme ještě před začátkem chtěli odejít, teda vlastně "zatahovat" . Nakonec to bylo fajn, najs a grejt. Pořád se tam omýlaly rozdíly mezi mužem a ženou.. (pro feministky :ženou a mužem) Občas to bylo zdlouhavé, ale dalo se to. Jo mimochodem, bylo to celý v angličtině!!! a zjistila jsem, že celkem rozumim, což mne velice potěšilo. Nějaký mezery jsou, ale já jsem spokojená.

V pátek se konala Brtni a Františkova oslava. Den nečekaných zvratů, nových lásek ;), upevňování přátelství, blahopřání, melancholie a Tankového praporu. A proběhl rekord: Pouhé a jediné jedno pivo!!!! Jako, zajímalo by mě, co se děje.. je to jasný.. ta naše situation v hospě je tak prohnilá, že už mi ani pít nechutná. Ale stejně to bylo docela dobré.A hlavně:

V sobotu proběhl Informační den UK, který jsme samozřejmě navštívily s kým jiným, než se Šárkou.. dvě nejpilnější studentky, které se nenechaly zvyklat. Prošly jsme Chemický ústav, fakultu humanitních studií a za tu hodinu jsme byly naplněny tolika informacemi, že se jen těžko vstřebávaly. Každopádně hrabat se ve všech těch letácích mi způsobuje letmé deprese z toho, že nevim, kam jít, že mě nikde nevezmou, že školu neudělám, že nenajdu práci. Když už si vyberu obor, tak není perspektivní, nepřispěju tak státu a podobně. Joooo pravda pravdoucí. Takže se prostě uvidí za čas.. mám čas? Nemám. Jako lákali nás na Mat-fyz ale bohužel, je mi líto. Třeba příště.

Čau liďové.. nějak nám to letí, že? Za měsíc a čtyři dny tu budou Vánoce, člověk by se zbláznil... nakupování vymýšlení, nedostatek peněz.. toto a ještě mnohem více jistě prožil, prožívá, prožije každý z nás. Takže přeji hodně štěstí a hlavně žádnej stresík.

Tak abych nějak zdokumentovala několik uplynulých dní. Po návratu z Polska jsem se cítila velmi psychicky vyčerpaná, tudíž jsem ještě ve čtvrtek zůstala doma. Měla jsem totiž kašel,aby bylo jasno. V pátek jsme navštívili po dlouhé době Fousky, kde jsem hodnotili naší situaci a zhodnotili jsme ji jako velmi pochybnou.. Tak jsme neváhali a založili časopis. Tímto nám držím palce do budoucna. V sobotu bylo celkem psycho. Někdo nám mlátil do oken klackem... ukázalo se, že je to sousedka, která utekla od svého přítele s dvouletou dcerkou. Provedli jsme krapet humanitární pomoci a šli spát.. přemýšleli jsem o tom, jaký to vlastně máme krásný život.. a ještě si stěžujem.

Jinak ve škole celkem hardcore. Pořád nějaký písemky.. koho to má pořád bavit? Stejně trávíme čas po svém a studiu se moc nevěnuji.. jak to pak vypadá, že.

Dále zdravím své čtenáře, rozšiřujte řady ;)

KOná se Festival francouzského filmu 2007 tekže se určitě zajděte podívat.. vřele doporučuji http://fff.volny.cz/

Arbeit macht frei

Ahoj liďové.. v minulých dnech se konal výlet do Polska. Jeli jsme hodně dlouho. Když jsme byli někde za Brnem, zastavili jsme v koloně. Když se po dvou hodinách vzbudim zjišťuji, že stojíme pořád na tom samém místě. řidiči usoudili, že nestíháme a tak jsme vycouvali k benzínce, tam jsme se otočili a v protisměru jsme si to štrádovali na sjezd. Adrenalin vau. Po dlouhé cestě jsme dorazili do Wadowic, kde byl pokřtěn Karol Vojtyla. Měli jsme tam rozchod celou hodinu na to, abychom si prohlédli nějakou vyhrocenou sochu papeže. Po hodině mrazu jsme vlítli do autobusu a někdo z nás opět usnul. Paní průvodkyně nás nudila, občas pobavila, vyprávěla zážitky z dětství. Nakonec jsme dojeli do Osvětimi, kde jsme měli opět hodinu rozchod absolutně zbytečně. Poté jsme s další průvodkyní, která byla opravdu skvělá a tímto jí děkuji za její výklad, šli do Auschwitz 1 a prohlédli jsme si několik lágrů. Nikdo nemluvil. Nebylo totiž co říct. Ani to tu nebudu popisovat, radši si tam zajeďte. Po dvouhodinové prohlídce jsme se autobusem vydali do Auschwitz Birkenau, kde už byla tma, tak jsme si museli svítit mobilními telefony. Trochu paradox. Celí zmrzlí jsme se vrátili do busu a těšili se na to, až si v hostelu lehneme do teplých postelí a budeme spát celý večer a celou noc. Bylo nám řečeno, že musíme na procházku po Krakowě. Nikomu z nás se po dnu v Auschwitz a po noci v autobuse opravdu nechtělo, ale jakmile jsme navštívili naše pokoje, změnili jsme názor a chtěli jsme i tu další noc trávit v autobuse, ne-li najít nádraží a jet domů vlakem. Prasklý strop, železné palandy, kam se vešli pouze lidé menšího vzrůstu. Museli jsem si sami povlékat postele. Zhodnotili jsme to tak, že jediná možnost, jak tohle přežít je se opít. A tak jsme se věichni vydali do centra, kde nám průvodkyně dala rozchod na 2 hodiny. Tzn.od 20:00 do 22:00. Rozprchli jsme se, koupili vodku, zašli do baru, kde si nezletilí dali minerálku a chváltali do pokoje, kde jsme pili a pili až jsme to vypili. Přišli polští studenti z Turecka nebo odkud a přinesli šampáňo. Takže kalba. Pokecali jsme, ustlali a probudili jsme se až ráno s ne moc dobrým pocitem v ústech. Další den jsme chodili asi 6 hodin po Krakowě a pořád jsme měli zbytečné rozchody. V půl čtvrté jsme vyrazili směr domů a samozřejmě jsme to do 22:00 nestihli. Dva číze v 11 v noci už si asi fakt nikdy nedám :D Plán se nezdařil, přijeli jsme asi ve dvanáct,ale výlet to byl moc pěkný, zajímavý a poučný.

ÚOCHB AV ČR

klikněte na obrázek ;)

Dobrý den vážení studenti, vítám Vás v Ústavu organické chemie a biochemie...Vážení liďové, dnes jsme se seminářem navštívili tento ústav a bylo to velmi zajímavé a poučné. Měli jsme pět půlhodinových přednášek od pěti různých, moc chytrých lidí. Nejprve nám ukázali HIV - proteázi, jak se pohybuje a tak.. poté asi 300 počítačů. Potom jsme navštívili moderně zařízenou laboratoř, kde jsme si poslechli hodně zajímavých věcí, poté jsme navštívili další laboratoř, jde jsme byli ozářeni radioktivním zářením, poté jsme se dozvědeli mnoho věcí o čmelácích, kteří žijí pouhých 20 dní, z toho 15 dní umírají. A nakonec jsme navštívili paní, která nám povídala o zviřátkách a o potkáncích a o kontrakcích potkánčí dělohy. Bylo to pěkné, ale nevím, zda se ze mne stane biochemik :D

Víte co je na světě nejdůležitější?

Voda? Potrava? Zvířata? Rostliny? Sex? .. NE, mýlíte se.. jsou to pouze a jedině: OPTICKÁ VLÁKNA!!!!

Ano, dnešek byl ve znamení optických vláken. Jelikož proběhla návštěva Akademie věd v Lysolajích (Ptáte se, kde to je? Daleko.) Nejprve jsme si prohlédli prezentaci.. poté jsme se vydali obhlédnout jak se taková vlákna dělají. Je to velmi krásný proces, ale to je na dlouhé vyprávění... lámali jsme vlákna a těšili jsme se z toho, že vítězíme nad něčím tak pevným a potřebným jako je optické vlákno. Potom jsme se dívali na výrobu tyčí, z kterých se optická vlákna táhnou. A jelikož se tyto tyče taví při teplotě 2000°C, i my jsme viděli, jak vypadá teplota 2070°C Museli jsme se dívat přes černé sklíčko, protože jinak bychom asi oslepli.. a nebyla bych to já, kdybych se nekoukla i bez toho sklíčka.. velká chyba to nebyla, ale nebylo to zrovna dobré pro oči. Posléze jsme se vydali do sklepení pozorovat přístroje za milion korun a další za pět set tisíc. Jinak vybavení počítačů na Akademii věd zabývající se technikou mi zrovna nepřišlo moc moderní. Monitory z roku raz dva. Ale mají úspěšné výsledky tak proč ne. Nakonec jsme se podepsali do knihy návštěv. Museli jsme, protože pan technik rád listuje po letech návštěvními knihami a objevuje známá jména. Takže pane Kašíku, za pár let mne určitě najdete v titulcích jako jadernou fyzičku :D

čau liďové .. je tu středa, 7. listopadu.. ne, neslavíme výročí Velké říjnové revoluce a to je dobře.

Včera, to jest 6. listopadu jsem navštívila Václavské náměstí, kde je postaven lágr.. ano, s ostnatým drátem a s nápisem PRACÍ KE SVOBODĚ (Arbeit macht frei? ) Procházeli jsme kolem a uvědomovali si, co se dělo.. poslouchali příběhy vězňů a bylo nám(tedy alespoň mě) trochu úzko. Vždyť takové bezpráví.. netřeba popisovat. Když vězni pracovali na 140% mohli si koupit týdně věci za 70Kčs včetně cigaret. To byl luxus. Také tam byli lidé, kteří si nemohli kouopit nic.. ale nebylo to kvůli tomu, že by nesplnili plán.. ale kvůli tomu, že pracovali na pouhých 100-104% Proč ne?

Tak liďové.. opět je tu neděle.. naše milovaná neděle... v neděli se nemá nic dělat.. nemá, ale my všichni pilní studentíci se učíme, jelikož necháváme všechno na poslední chvíli.. teda v tento čas se ještě neučíme, začínáme tak kolem páté. Nic se nesmí přehánět. A jelikož je neděle, budu citovat cannyho z Obří Broskve http://www.obribroskev.cz/ nebo http://canny.obribroskev.cz/ takže citace z dEmos: Lidi buď chlastaj, nebo fetujou, nebo furt pracujou... aby nemuseli myslet na to, jakej život vlastně vedou...no, a proto sem vymyslela neděle... takže asi tak. Každý si pod tím může představit co chce.

Jinak včera jsem se po své dlouhé nemoci trvající celé 2 dny byla venku na sokolevně.. zhodnotim to asi takhle: Sobota vždycky stojí za tři tečky. A to jsem se včera namalovala jako emo :D bylo to velice zvláštní.. teda to nemělo bejt emo, ale Brian.. takže jsem si neřikala, že vypadám jako emo, ale jako Brian.. Lucka řikala, že Brian neni emo, že Brain je Brian :D a to měla pravdu. Something Rotten? .. always forgotten. A zjistila jsem, proč emaři pořád brečej.. víte proč? Protože si matlaj všude okolo očí tu černou tužku, která jim následně leze do očí, tudíž slzej. Takže i když se smějou tak brečej... je to každýho věc.

A před včerejším počasím: R.E.S.P.E.C.T (c) Lucka :D

U mekáče jsem byl jen jednou v životě a dal jsem si kafe za 25 Kč.. Dodnes toho lituju .. prozradil na Novinkách nějaký chytrý pán.. Ani se mu nedivím, u mekáče kafe z automatu za 25,- fuj.. a ještě k tomu u mekáče.. fuj fuj... A Milan Baroš překročil rychlostní limit o 141 km/h.. ve Ferrari ..taky se mu nedivim. Ale vzali mu papíry i auto. Taky se nedivim. Paroubek navrhl vládě, aby podala demisi... tomu už se vůbec nedivim... takže shrnula bych to v jedno: Není čemu se divit.. Pokud máte nutkání se něčemu divit, tak se divte, údiv je přece lidský.. i když k ničemu není. Údiv znamená: Hej cože??, Ty vole!, Kecáš!, Si děláš ****,*****? No neke!, Blázníš?, *****, vykulené oči, otáčení hlavou z prava doleva .. etc. Tak prosím.. to to všechno a je toho mnohem více jsou úplně zbytečná slova, úplně zbytečné pohyby.. úplně zbytečně se namáháme... ale to k našemu životu patří.. zbytečné věci my rádi.

Čus liďové... řeknu vám, včera mi fakt nebylo dobře.. fakt ne... takže jsem dneska byla kde? Ano, doma.. mrzí mě, že jsem si nenapsala písemku z matiky.. kecám.. ale mrzí mě, že jsem se nerozloučila s Barborkou neboli Krávovarem, která odjíždí na dlouhých dvaačtyřicet dní do dalekého Německa. Vrátí se nám až v lednu. Takže tímto se s ní loučím, i když o tomhle blogu vůbec neví. A taky nemůžu na Dejvovu ani Herzíkovu oslavu a to je taky zlé.. takže doufám, že si to ostatní užijí za mne. Ale chápete to? Jediný co chci je, dostat se ze stereotypu a jsem kde? Jsem doma. Tak ale není to tak strašný.. docela sranda.. zejtra třeba půjdu ven že jo :D.. ježiš co to tady zase kecám. No nic..

Dámy a pánové dnes se píše 2. listopadu a to znamená co? Ano, dušičky. To znamená, že bychom měli všichni navštívit své milované na místech jejich posledního odpočinku. Takže vzponínejme a nezapomínejme.

P.S. Ve Stránčicích už nemaj kupony za 260,- takže se nenamáhejte běžet z vlaku pro zakoupení kuponů na měsíc Listopad.